Čekanka

Modrý kvíteček u cesty čeká,
Nikdo si nevšímá a čas ho leká.
Dočká se jednou, už nebude sám?
Nebo si řekne: „Osud svůj mám,
Jenž čekání přisoudil dlouhé,
Mně, kytičce u cesty pouhé.“
Čeká a čeká květinka smutná,
Voda, co padá, jí po slzách chutná.

Chviličky štěstí, když sluníčko přichází,
V těch jen ta jediná radost se nachází.
Pak zase zmizí a zas je tu čekání,
Co kvítečku malému strach jenom nahání.
Strachy se chvěje, skoro až zmírá,
Naživu drží ho už jenom víra,
Že přece jen kdesi je naděje,
Která mu další den dopřeje.