Pokušení

Tvůj pohled který pálí, svléká,
skrz naskrz mnou proniká
že stydím se za své já, své bytí
a schovávám vše co skrýt se dá.
Své ruce, výraz, vše co je i schází.
A duše nahlas volá,
jak ryba v síti sebou hází,
že mám jen obavy. Né slova.
Strach, z vlastních myšlenek,
aby nenastala shoda.
Strach z činů, které,
kdyby byly...a být by mohly...
jen by potvrdily,
žes pro mne pokušením
a běda. Když mu neodolám.