Desperát

Slunce pálí jak doušek kořalky,
kolem jen poušť a samý kaktusy,
loupení a vraždění, to neni na věky
nechápe, kdo nikdy to nezkusí.

Všechny ty vystřílený lokály,
všechny ty přepadený banky,
jak rychle ty roky minuly,
zbyly jen na rukou zámky.

Táhnu dál svý kulhavý nohy,
dál touhle mrtvou krajinou,
jen překročit vysoký hory,
tam kolty honit mě nebudou.

Žízní a hladem ztrácim vědomí,
whisky bych za vodu vyměnil,
vítá mě mý ztracený svědomí,
který už dávno jsem zapudil.

Na záda dejchaj mi šerifů tlupy
jak psa s potěšením mě zastřelí.
Než přijde noc, slítnou se supy
a poperou se o mý tělo zetlelý.