Ne - Obyčejný obraz

Usedlý ve starém rámu,
bez zbytečných šrámů,
navenek šťastný a důležitý,
opravdu zbytečně pohozený,

nešťastný člověče s uhelnou tváří,
vykouzli úsměv,
odhoď ze sebe tu šeď,
vždyť ti tak nesluší,

smutný jsi,
přitom záříš,
jak obrázek v ohnivé obruči,
kdo jen namaloval tvé oči hluboké,

zajímalo by mně,
kdo jen,
vystínoval tvou andělskou tvář,
asi si pročtu už dávno odhozený snář,

kdo jen jsi,
jaké jméno nosíš,
kdo jen jsi,
oč mně svým zrakem každým dnem prosíš,

ani nevíš,
jak ráda tě sleduji,
i když jsi už několik let stejný,
pro mně se měníš každým dnem,

jsi nádherný,
tak obyčejný,
škoda,
že promluvit neumíš,

jsi klenot mého života,
žádný kýč,
jsi mužem mrtvým,
bez kterého nemohu žít.