Holčička

Stojí malá holčička
chtěla by být už veliká,
slyší tam někde v dáli
zpívat slavíky do ticha.

Stojí malá holčička
před temnými branami pekla,
nejraději ze všeho
by odsud rychle utekla.

Stojí, stojí holčička,
dýchá těžce do ticha,
zdalipak je to ta cesta,
kudy její mládí pospíchá?

Stojí, stojí holčička
na samém prahu bolesti,
Zdalipak někdo uzří
to její velké neštěstí?

Pláče malá holčička,
slzy kanou na polštář
Pročpak pláčeš, maličká?
Co jsi chtěla,všechno máš!

Pláče malá holčička,
teď by chtěla být nemluvně,
nemůžu však již vrátit čas,
její duše volá mě!

Krvácí malá holčička,
s něčím ostrým si hrála,
ale ona nechce plakat!
Jaké to bylo krásné, holčičko,
když ses pořád smála.

Krvácí malá holčička,
každá kapka krve se podobá slze,
srdce ti pláče, maličká!
Za chvíli se tvá duše,
navždycky ztratí v mlze.

Umírá malá holčička,
opět před branami pekla,
můžu tě ještě zachránit, řekla jsem,
ale krev pořád tekla.

Umírá malá holčička,
u jejího hrobu stojím sama,
pročpak pláčeš, maličká?
V nebi ti nebude zima!

Pláču, pláču, povídá,
protože mě neměli rádi.
Avšak vzpomínej, maličká,
co tví kamarádi?

Pláču, pláču, povídá holčička,
zklamala jsem ty,
kteří mi věřili.
Oni pak budou litovat,
že duši svou,
do dlaní mi vložili.

Počkej chvíli, holčičko,
volám zoufale do ticha,
vždyť už ti netluče srdíčko!
Kam tvá duše tak pospíchá?

Odešla.
Umřela holčička,
a svět je pořád stejný,
zavřely se její očička,
tak jí, prosím, naposled obejmi!

A utichla všechna slovíčka...