Konec starých dnů

A vítr tichounce duje,
ten neodfoukne nás,
a čas, ten pomalu pluje,
až zbaví nás všech krás.

Sic duje tichounce,
leč sílu v sobě skrývá,
po tváři hladí hebounce
a do nitra se vrývá.

A vítr odvál.Již neduje.
Již necítím ho tady.
Proč nad tím srdce běduje,
proč neví si s tím rady?

Vzpomínám, jak Tys tu krásně vál,
a čas, ten pluje stále dál...