Cesta do pekel

S rozbitou myslí na prahu sedíš,
do své budoucnosti tupě hledíš.

Nic tě už zachrnít nemůže,
síra se ti zarývá do kůže.

Opustit musíš tenhle ráj,
v pekle se chlapečku sladce kaj.

A už ti přijíždí pekelný vůz,
nastup si, pousměj, ať jsi tam už.

Po cestě do pekel se vše mění,
ticho, klid ani zeleň už není.

Krjina kolem jako v plamenech,
malinké výrustky máš na ramenech.

Vše kolem se v temnotě skrývá,
tak už to při cestě do pekel bývá.

Ráj se ti vzdaluje rychlostí blesku,
není už čas na chvíle stesku.

Není kam utéct, kde se schovat,
zbývá jen ďábelsky se chovat.

To ale nestačí při cestě za Rasem,
cestovat musíš s hořícím pasem.

Ten ti obhlídne převozník rohatý,
abys měl na lístek, musíš být bohatý.

Ty ho máš ale se slevou,
v pekle se totiž o tebe perou.

Je tam tvůj domov, máš tam svou práci,
vzypomínky na ráj se ti však vrací.

Vedro tak vysoké jak koupel žhavá,
rudne ti tělo, rudne ti hlava.

To už se tvůj cíl blíží,
oči se ti únavou klíží.

Projíždíš kolem kotelny, tu se mince raží,
a už to tam hlásí..

Brno hlavní nádraží.