Jedna paní povídala

Blablabla lalala
jedna paní povídala
břískot, moře hoře, karamela

prý cosi chtěla
ale už zapomněla
co by to býti mělo
prý ale trochu to znělo
- trochu smutně, trochu vesele.

Prý v malém modrém kostele
mrkli na ní andělé
(zvlášť ten jeden, vpravdě barokní.)

kdosi kdesi
klesl přec
- čáry máry Japonec –
klesl na svá kolena
(neboť na cizí klesnout nelze)
a vzhlédl k obloze.
cítil se uboze,
onen muž
(či snad onen anděl, vpravdě barokní)
poznal už, že tu něco trochu zní
- trochu smutně, trochu vesele

(to prý v malém modrém kostele
muzicírují andělé)

Jedna paní povídala,
co, to už jsem zapomněla,
vím jen, že to trochu znělo
jako břískot, moře, dělo
(a možná si i trochu zpívala
blablablabla lalala)