Duše

Tam na cestě vzdálených tratí,
člověk zří sebe a jeho svatí.
Kde daleko a blízko je dům,
kde vítr vane a mořský šum.

Tam daleko , kde blízko je nebe,
můžem zřít zas a jenom sebe.
Tam za horizontem falešných vizí,
každý se svleče, skořápka mizí.

Člověk odhalí své nitro světu,
zkažen či zemdlen nebo pln květů.
Možná, že s hrůzou poznáme duši,
jednoho hyzdí, druhému sluší.

Tak jako tělo si žádá svoje,
tak i duše je právě tvoje.
Může rozkvétat i klidně hnít,
volba je tvoje, co budeš chtít?