Děsivej sen

Jednou ráno
probudil mne
běžkou
Aštar Šeran
k tomu
pod postelí vrčel
zlý
rozzuřený beran
nechtěl jsem je dráždit
jen jsem sáhl pro brýle
ale vrčení i huhlání
přesto
nabylo na síle
tak jsem rychle vyskočil
a nazul si svý lodě
jakmile jsem tam doběhl
zamknul jsem se na záchodě
řádně jsem si oddychl
jakou jsem měl kliku
teď jsem mohl využít
místnosti a okamžiku
jenže
sotva
jsem to zkusil
mísa změnila hmotu
a nakonec se morfovala
v nějakou tvárnou rozplizlotu
řekl jsem jí:
Ty hajzle!
a zkoušel držet tvary
to nám tedy pánbůh
pěkně žehnej
tyhle dary
že takové události
musejí mne potkat
v tu chvíli se na sklo plácla
zvenku
něčí fotka
a tvář z fotky vyzvala mne
zda jí nechci sbalit
přičemž voda po podlaze
začala se valit
proto jsem oknem vylézal
a tvářil se vztekle
což se ovšem hodilo
ocitl jsem se v pekle
někoho tam věšeli
a luskal prsty na kata (...!?)
tomu vůkol přihlíželi
čertice, čerti, čerťata
a ďábel jel na šnekovi
a říkal mu "Mací"
což mi přišlo naprosto
bez asociací
přepadlo mě pokušení
utíkat rychle do dáli
jenže něco říkalo mi
že vím
že budu pomalý
potlačil jsem tedy touhu
svojí
i když nerad
nezbylo než konstatovat
nic se nedá dělat
přestože mi bylo špatně
a byl jsem jako zbitý
vydal jsem se
prozkoumávat
kolem stojící byty
jen přistoupit jsem nemohl
dlouho na myšlenku
že všechny mají závěsy
pověšené zvenku
tak někde jsem náhodně
potáhl za záclonu
uvnitř byl můj pokoj
a v něm
deset tisíc slonů
všichni na rock trsali
a byli trpasličí
řval jsem na ně
lezte ven!
avšak
přes sklo se dost špatně křičí
jeden mi stejně odpověděl
znělo to:
"číslo pět žije"
nevím co to znamenalo
vždyť
nejspíš byli z Malajsie
a potom ve třech předvedli
papeže s pouty na rukou
modlil se za něčí zkoušku
a to převážně azbukou
což jsem poznal podle toho
že měl u úst bubliny
a nezpívám to
pro nic za nic
modlil se vážně kraviny
a když ho přišli odtáhnout
křičel na ně:
jen né na rty!
byla to tedy
vcelku
povedená párty
byla ztřeštěně naturální
tak jsem se šel přidat
s těmi slony určitě se
nebudu často vídat
spontánně jsem zrychlil krok
hráli pár skvělých kusů
jenže cestou strhl mě
do vozu řidič autobusu
protestovat
jsem se zmohl
jenom slabě
tence
zrovna jsem měl totiž slabou
chvilku inteligence
řidič
byl to anubis
měl Egypt na směrovce
málem přejel bezdomovce
s ovcí na vozovce
a když jsem si všiml:
třpyt a lesk má v očích
najednou jsem nevěděl
co si teď mám počít
jak to bude daleko
a jaká bude cena
záhy mne však uklidnil:
je předem zpoplatněná
což mi
na všem přišlo
jako to
důležité
pohodlně jsem se opřel
a zkusil spát
to víte
byl už totiž večer
a kolem padal sníh
svět byl
měkké
teplé místo
všechen lomoz ztich‘
a velký měsíc
v rudých mracích
začal mi jemně mávat
říkal
vole!
dneska makáš
ty nebudeš vstávat?
a do toho začal kňourat
a slinit mi tváře
sen mi náhle přerušila
vlezlá bílá záře
...
příště
-
ať se zdá mi
radši
-
že jsem popelářem...