Pod sukní plískanic

Nezměnila bych jedinou minutu,
vteřinu, hodinu, den.
Nevrátila bych nic z toho,
co bylo dřív.

Víš,
ráno,
když se probouzím
a cítím tlukot Tvého srdce...
pravidelně oddechuješ.
Někdy snad s ospalky na očích,
podléhám bláhově iluzím.

Jako by nic nestálo v cestě,
kukuřičné pole bez hranic.
Na tváři úsměv,
ze sna mě hladíš,
dlaň pod sukní plískanic.