Na dně...duše
Na dně...duše
Anotace: To mě jen tak napadlo...re na: http://liter.cz/Uvahy/176385-view.aspx
až na dně duše,
při doteku pálí.
- 150 stupňů Celsia.
Koho to dojímá ?
Netečná dělicí příčka
mezi těly,
každý sám
ve své kóji života.
Místo hřejivých slov
nás chladí,
fráze nutností a nudy.
Kolem bezpečnostní pásky.
Má cenu nasazovat masky ?
Život na dluh,
schodek lásky .
Má dáti-dal.
Kudy dál, kudy…jen nedělat si vrásky.
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Netečná dělicí příčka
mezi těly,
každý sám
ve své kóji života.
lépe se to o těch osamocených společenských tvorech z planety Země napsat asi nedá
14.06.2008 19:24:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Kudy kam? Hmmm, toť někdy těžkej hlavolam. Ale toho ježka z klece jednou vytáhnem, nesmí tam bejt napořád 1***
09.06.2008 20:03:00 | cevert
ST za to, jak jsi to mistrně napsala. Co se obsahu týká, máš dlouhodobý problém, zdá se. Politovat? Povzbudit? Poradit? Tyhle věci přes studený monitor moc nefungují, jak je na Literu vidět. Bez živočišného tepla a živého porozumění se zřejmě žádný z nás neobejde...
08.06.2008 20:06:00 | Aťan
pravdu díš... ty vrásky za to nestojí...
rada k nezaplacení:
být nad věcí a vypadat hezky! :-)
08.06.2008 15:07:00 | Popelka
Ale ze dna se můžeš odrazit a po cestě najít věci o kterých si předtím ani nevěděla...teoreticky je tenhle pád dolů vlastně prvním krokem k cestě nahoru ;-)
Mimochodem, při -150°C se musí docela brutálně rozproudit krev (pokud ovšem jseš v technicky vysušeném vzduchu, kde není žádná vlhkost, jinak by tě to zabilo).
07.06.2008 13:28:00 | Chancer
jestli to jde, natáhni ruku...za rohem není samota
když zvečera zazvoní hvězdy, většinou se schová do kouta
06.06.2008 21:32:00 | Verena