noname

už mi toho moc nezbývá

u že je to za pár

starost za starostí přibývá

naděje se mění ve zmar


je to dvacet, nebo vlastně devatenáct let

bylo toho moc snad až příliž

stává se, že chceš čas vrátit zpět

ale marně se snažíš

jako by to bylo včera

co jsem si sám sebe uvědomil

už vím co je to nevěra

lituji, že jsem mnoho věcí pochopil

Závidím dětem jejich nevinnost

jejich touhy a sny

Ach jak krutá je pak dospělost

když začnete sčítat svoje dny

Ty oči dětské průzračné

Které mnohé nevidí

tak lesklé tak zázračné

Když upřímně se zahledí

To chybí mi u dospělých

Upřímnost bez předsudků a lží

Když po nocích probdělích

se muž a žena vedle sebe probudí

.
.
.