Noční rej

Tiše proklouzne korunami stromů
na kapradí a mechy,
vyšije stříbřité ornamenty
jako když jinovatka pohltí svůj kraj...

Z mozaiky stínů, z pavoučích sítí
vykreslím Vám obraz,
který chci povídati.
Jen měsíc buď mi svědkem..

Vzduch šumí, šumí v korunách
přináší nám zvěsti,
o tajemných lukách.

Lístky posvátných dubů,
v posvátném háji
i ony chvějí se
pod nápory tajemných zvuků.

Útočí na nás všemi smysly
ze zvuků větru
z dunění země
i chvění listů

Jako když tisíc stříbrných kladiv,
nalezne svůj cíl....
Ozývá se dál
Tlumený, Vzdálený, Tajemný

Do nočního ticha
ozvěna se nese
odkud pochází?
jen popojděme.

Chceme-li vědět víc
musíme blíž, jen blíž
táhne nás, láká
děsí a straší

Už ne malá kladívka
NE! to tisíce kopyt duní o zemi
to hromy a blesky ve svém reji
NE! nebe je čisté, žádné podkovy.

To na palouku osvětleném jemnou září
tančí lesní bytosti.
Točí se divě v kolech
za písní němých harf...

To jejich okované boty,
duní a křičí
země jak hřeby a ty boty...
..jako kladívka co naleznou svůj cíl.

Krásné víly v zelených hávech
čisté bytosti lesů
jak v prudkém svém tanci
lepším než všechen jas plesů.

Rusé vlasy dlouhé až po pas,
divě víří v kole.
Zelená očka, uši špičaté
dlouhé nohy jen občas mihnou se.

Tančí dál v tom divém reji
smějí se, jásají
a okolí s nimi.

Bludičky, šotci, elfi líbezní
ti všichni vískají v tom přesvatém dni.

Je však už čas
cosi nás tahá
z říše záhad a bytostí,
jenž jen dnes může spatřit náš zrak.

Zavřeme oči
vítr nás odvívá
a vše se točí
halí nás mlha.

Zvuky se vzdalují
jen tichý šum
jen vítr ve větvích
a třepot Nočních můr.