Štěstolapka
Štěstolapka
lepem lapám štěstí okamžiky.
Jsem Štěstolapka.
Ty chvíle lovím posedle,
znám dobře jejich zvyky.
Je potřeba být na stráži,
když zavčasu vyrazím,
tak mám štěstí v suchu.
Leč bez razítka na záruku,
že příště dorazí.
Po těle ledem zamrazí.
Kdy dostanu se z nesnází.
Kdy bude konec smůly.
Vždyť život mám jen v půli,
napůl z něho piju.
Teď rozmazané řasy lehce smyju,
kouknu se …
jo, ještě žiju.
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
kouknu se …
jo, ještě žiju.
...což je důvod k blahopřání, vždyť kolik lidí má to štěstí? (6 miliard, ok :)... ale to zase není tak velký číslo, vzhledem k tomu, kolik by mohlo); přeju zahlcení štěsťolapčích chňapadel
21.06.2008 12:10:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Cítím to tak nějak podobně, někdy jsou prostě dny, kdy se nedaří a člověk má pocit, že se mu smůla lepí všade, ne jen na paty ... Řéká se, že po špatném vždycky přinde to dobré ... tak kdy to dobré přinde? Se ptám především sama sebe ...
20.06.2008 06:47:00 | NikitaNikaT.
Abych si to upřesnil - jsi štěstolapka, takže pro sebe chytáš štěstí. No ale to jsi potom člověk šťastný, ne?
/Promiň, ale trochu jsem to nepobral, asi už mi to vysedávání u pc nedělá dobře/
K tomu konci - to je to nejdůležitějí, největší úspěch a předpoklad úspěchu ;-)
19.06.2008 21:15:00 | Chancer