NEBESKÁ BRÁNA

Už jsem byl mrtev
docela dlouho
někam jsem šel...přímo a pomalu
...už jsem nespěchal
...nebylo kam
bylo to přímo.

Davy,
postavy v průsvitné skořápce
procházely mým bytím
...já na oplátku
bez vytáček a úskoků
skrze ně.

Najednou pocit lechtavý mráz
tam někde uvnitř...něco se děje?
bílý stín andělské panny
...otoč se,otoč se
šeptání ďábla?
pohlédl jsem zpět.

Průsvítal tam Anděl
..."neohlížej se,to se nesmí
jdi stále dopředu,nestůj
je to dlouhá cesta,nezdržuj se,
čekáme na tebe,čekáme!"
...pohnul jsem se dál.

Skřípoty,kvílení,modlení vzdechy,
ticho a prosby...dětský pláč taky
dva kroky dopředu,přes zákaz stojím
nevím co dál...pohlédnout nastranu,
vrátit se zpět?...chvíli se bojím.

Vrátit se...

Pro vzlyky plačtivé pro tiché prosby,
pro slova o Bohu pro trochu něhy,
vydat se za tím signálem života?
...předemnou Bůh,
svou náruč otevře...asi mě vítá,
však póza neměnná cestu mi zamyká.

"Cesta jde tamtudy,tudy ty nesmíš
co tady zaslechneš,jenom si myslíš
zapomeň osudy
to jsou jen přeludy
životy druhých
ty řešit nemusíš".

Poslechnu vykročím naberu směr
pořád se ohlížím
slyším ten sten
a Anděl zahrozí
..."běž!
čekáme,čekáme".

Nebeská brána obrovský zámek
osoba nehmotná...něco tam šeptají,
"otevři Petře", potichu dodají,
vrata mi otvírá spanilá záře
jen krok jsem udělal
...vtáhla mne v sebe.

...a tam poprvé zahlédnu Smrt.