MILUJEŠ MNE?
MILUJEŠ MNE?
průzorem bezbřehosti
bez kosti nepolapen
oproštěn od zlosti
s mostním obloukem, pavoukem,
v tenkém harašení strastí
chrastí kosti nad obzorem
sloven slovem ploveš v něm
Slastí odzbrojen být
nespokojen a riskovat
okovat cizího koně
a dál flirtovat, betonovat
kotit a potit své vlastní
odproštění se od bezbřehosti
všech světel, krásek, lásek koní
a voní sladce mátou
i matou roztrpčenou klesť.
Bez bezbřehého harašení
není lež když leží VĚŽ!
Komentáře (9)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
S holkama rád flirtuju,
z toho mi v hlavě haraší.
Ne všeho však lituju,
svazek mě však vystraší.
Neucházej se mě o ruku,
před tím tě varuju.
Nemáš nikde záruku,
chudobou tě skalpuju.
Raděj flirtuj, miluj,
postel je už volná.
Jiného však nelituj,
a buď dále svolná.
Jsem tvůj věrný kamarád,
co tě slyší na dálku.
Popíchne tě velmi rád,
a rozluští tvou hádanku...
a bla, blablablablabla,...
13.07.2008 12:23:00 | jehlaspichlas
...fantastické hraní se slovy v nalézání těch správných slov a rýmů....Moc se mi to líbí ...Jirka
03.07.2008 06:38:00 | kavec
Slyším tě, vidím tě, vnímám tě a jen civím.
Jseš to ty... "tenké harašení strastí" se mi líbí
01.07.2008 12:45:00 | Marfuša
...nemůžu se nabažit Tvojí poezie..jsi skvělá..není lež když leží VĚŽ...cítím jak to z Tebe padá hlava nehlava
díky..E.
29.06.2008 17:30:00 | Noc17
ta mi přijde hodně dobrá (ale jsem odborník jenom na vlastní vkus...)
27.06.2008 23:31:00 | drsnosrstej kokršpaněl
To jsi pletla nohama, že je to tak propletené?
Kdy jsi naposledy, šila, pletla, strikovala?
Mně se to zdá, jako o proplouvání životem,
využívání každé chvíle, co člověk má, protože
nikdy neví, kdy jeho dlouhá pouť skončí.
A právě, když kolem chodí smrt, snaží si
užít každého dne, který se mu nabízí.
Píchne si drogu, zajde za přáteli na literu,
něco si přečte, učiní někoho šťastným, že
budou tři (v tom případě, že teď jenom teď
jsou bezdětní).
Trefil jsem se do podstaty věci ve tvé básni?
Věřím, že jo, poněvadž to tak cítím, když se nad tím
vážně zamyslím.
P.S. Opravdu jsi pletla nohama? Viděl jsem film
dle románové předlohy Christie Browna, který měl
perkinsona? (anebo obrnu), prostě byl chromej
a levou nohou maloval. Kniha i film se jmenuje stejně:
Moje levá noha - jen tak pro zajímavost.
...a šla zpitá pod obraz,
opilá, vožralá ožrala,
exhibicionistka,
která tohle slovo nesnáší
(ode mne), nenávidí,
prý se stydí, ostýchá,
strachem až nedýchá,
napíše slum, jeden tu mám.
Nevím, zda se mi to povedlo, ale nikam to házet nebudu,
neboť je jen pro tebe.
26.06.2008 22:14:00 | jehlaspichlas