Taková náladová podvečerní

Slunce se sklání k obzoru,
ještě mě chvíli bude hřát.
Stojím vprostřed louky, sám,
ne, nebudu se bát.

Tak nezapadej prosím ještě,
buď se mnou ještě chviličku.
Vždyť jen pro Tebe jsem v tuto chvíli
poskládal tuto básničku.

A hraju si přitom se svým stínem,
kterým svým světlem kreslíš na zem.
A cítím se volně, krásně, šťastně,
musím být proto nutně blázen?

Možná ne a možná ano,
kdo to jenom rozhodne?
Jsem se svým stínem na procházce...
A už to mám - já jsem blázen, můj stín ne.

28/06/2008 k večeru...