Dvoudenní

.
Písmenka vpitá do očí
- upřímně mi opile skotačí

v hlavě jen hnízdo vos s pocitovými právy
na bodnutí do srdce bez ohlášení
- usínají na důsledek inteligenčního chloroformu

Pár minut v posteli,
Zážitky do alb určitě nedoplní…ikdyž…

Pár minut za stolem a už byla půlnoc
V čepkách pod peřinou nosy už spí
A já přežívám sama svoji smrt v kbelíku čaje,

Co voní po špatných známkách
A taky tak trochu uhlíkem, alkaloidem a plynatou bezmocí…

Počítám prsty a pak taky hvězdy – přes žaluzie
- moje neochvějné vězení dobrého rána

Vzduch se chvěje a já cítím matno…
Pod očima vzduch,
Myšlenky jako hejno much

Taky to cítíš, hlavo?
židle mi úsměv kolíbá…
A zítřek, teda dnešek leží v rukách

MRTVÝ
.
.
.