Odměna za nářky

Když zašeptáš,
Toužím, aby hlásek tvůj
Neutichl nikdy.
Pryč jsou zlé křivdy
Prolitých slz.
Snad velký vůz
Všechny je sesbíral,
Na šňůrku navlékal,
Pro tklivou náladu
Zakletých múz.

Duši tvou
Kameník
Z křišťálu vytesal.
Když větrné mlýny
Sopečných skal,
Vtloukaly klíny
Za zpěvu vran,
Do rozbředlé hlíny,
Kde vůně mandloní
Nese se příbojem ran.

Dlaně tvé slepým,
Hrávaly Devátou.
Melodii zavátou
V prapodivná slova,
Jenž toužíš uslyšet
V ozvěnách znova.
Celé království
Za ně dáš.
Zatímco v polích
Na chléb zaděláš.

Přesto jsi jen dalším
Kolemjdoucím v davu.
Hříčkou kartářky
Jenž na tvou hlavu
Vypsala odměnu
Za nářky duší
spoutaných,
Jejichž kříže
Smáčí sníh.
V nesnázích.