Svět s kapkou naděje

Na světě je to ještě docela dobré,
dokud jsou na obloze modré, perutě ptáků,
dávajících dík vodě z mraků.

Pořád můžu shlížet vzhůru,
mít svá přání na věci různého druhu,
čistých, bez neduhů.

Jen tak si jít,
hlavu kapkami nechat smočit,
právě pro ten lhostejný pocit,
mokrý jako listy stromů
kráčet domů s burácením hromů.

Zapomenout na problémy, starosti,
být si ve své věčnosti.
Přesně tohle miluji,
když kapky z nebes cosi malují.