Ztracený anděl

Měla jsem křišťálového Anděla,
na bílé šňůrce na krku.
Ta šňůrka se mi přetrhla
a je mi vážně do breku.

Měla jsem Anděla z křišťálu,
a byla jsem i trochu závislá.
Po městě bez něj teďka jdu
a volám: "Vraťte mi Anděla!"

Jak nad ztrátou druha,
na suché poušti Sahaře.
Zbyde tu po něm jen stesk a touha,
jak po pokladu na Kouzelné hoře.

Chodím tu teďka bez tebe,
už tě nikdy nbbudu mít.
Můj milovaný Anděle,
zatím neumím bez tebe žít.

Občas ztratíme milované věci,
tak jako já svého Anděla.
Už je nikdy nenajdem přeci,
však kdo z nás s tím něco nadělá?