vybíjená do vlastních řad

Dva muži pálí ledabyle do tmy
na delirium, jež je oslepilo,
jejich děti drží sevřenými pěstmi
to málo rozumu, co otcům ještě zbylo.
Ve tmě krev není vidět,
ve tmě se ztrácejí kořeny
a jeden z chlapců je od otce
na tváři do krve sedřený.
Žije kde žije, místo si nevybírá,
myslí, že s osmnáctkou přijde začátek,
zatím z ran na lících nic nenažraně zírá.
Kde není dobře, nedočkáš se vzorných robátek.