Vina

Viděla jsem plakat anděla,
stál uprostřed pole, raněn,
já v koutku tiše seděla
a můj zrak lpěl pouze na něm.

Stokrát jsem chtěla odejít,
nevnímat jeho hoře,
vinu si nechat deštěm smýt,
svou duši nechat shořet.

Vinu horší než- li nenávist,
ta mi v srdci rány nechala
a popel z mnohých, mnohých míst
na tváři mám, já nelhala.

Nikdy už se nechci vrátit
a tu bolest cítit znovu,
přestože nemám co teď ztratit,
nemůžu, ne, nesmím domů.