Princ a princezna

Koupu se a vodu čeřím,
doufám, že se neutopím.
Možná tam mám vody moc,
kdo mi přijde na pomoc?

Z kohoutků tu voda teče,
div mi z vany neuteče.
Zachránce tu nikde není,
sama jen tak tiše sedím.

K nám do třetího poschodí,
princové přec nechodí.
Mají krásky ve věžích,
líté saně v jeskyních.

Kdyby se tu dneska zjevil,
asi by se velmi divil.
Že je dívka ve vaně,
a nemá stáje pro koně.

Jednu místnost místo síně,
na gauči pak kotě líné.
Místo trůnu stoličku,
místo chůvy babičku.

Šaty nemá vůbec žádné,
navíc má i kapsy prázdné.
Místo spíže ledničku,
balkón místo dvorečku.

Takhle princezna si stůně,
oči modré jako tůně.
Hlavu zdobí zlatý vlas,
hudební má také hlas.

Po večerech v baru zpívá,
na studia vydělává.
Občas má i chviličku,
navštěvuje babičku.

Ráno se na slunce směje,
nikdo neví co se děje.
Žije sama v malém bytě,
jen ona a šedé kotě.

Co by asi chtěla víc?
Aby se jí zjevil princ.
Snad aby měl dlouhé vlásky.
čisté srdce plné lásky.

Tak tam sedí, marně vzdychá,
najednou je pračka tichá.
Bytem zazní dutá rána,
vytekla z ní všechna voda.

Čísel plné zlaté stránky,
kadeřnictví, nové slánky.
Instalatér z Motola,
bude její záchrana.

Za chvíli už někdo zvoní,
z koupelny hned dívka běží.
Bílé auto za rohem,
instalatér před domem.

Hned mu dveře otevírá,
ruku tiskne, muže vítá.
Martin Skála, chvatně říká,
kávu, ptá se, jestli nemá.

Kývne hlavou, hned se ptá,
potopa ta kde je zlá?
V koupelně pak hrdinně,
s pračkou zručně bojuje.

Pračku spravil velmi rychle,
na dívku se usmál mile.
Červeň do tváří jí stoupá,
neblázni: jsi holka hloupá.

Korunky mu na stůl dává,
nervozita opadává.
Do hrníčku kafe lije,
srdce jako zvon jí bije.

Když se pak rok s rokem sešel,
Martin do baru zvesela vešel.
Píseň známou dívka zpívá,
a na ni se Martin dívá.

Tak to dělá každý den,
pěkně týden za týdnem.

Že princové i dneska žijí,
princezna už dneska ví.
S Martinem jsou půlrok svoji,
za půl roku budou tři.

Oba dva se rádi měli,
spokojeně spolu žili.
Dětí měli plný byt,
zkrátka život jak má být.

KONEC