Pod křížovou klenbou...

Pod křížovou klenbou stojím
obklopena proudem davu
dívám se do prázdné sklenky
na rtech ještě chuť muškátu
Je mi náhle těžko jen tak žít
Za sklenku vína, za pohled, za vlídné slovo
prodávat své úsměvy i s hrdostí

Pak projdeš kolem mě, tam i zpět
prohodíš pár vět, tak bolestně zbytečných
Kdybys raději mlčky se na mě pousmál
bylo by mi lehčeji
Než ztratíš se mi opět v davu můj pohled Tě bodá do zad
Nic si necítil?
Pohrdáš mnou, že nevzpomínám si na jména vín,
z nichž jsem upila?
Jejich chuť však ve mě dlouho zůstane
tak jako ten pocit trapnosti

Jak Tě nenávidím v tuto chvíli!
Když stojím pod klenbou křížovou
Pod tíhou století
Možná kdysi na jiném místě
jiná stála, stejně prázdná
Náhle bez citu, lásky a něhy
Teď tu být v tichu sama
Přitisknout se k chladné zdi
Snad bych zaslechla její křik
-Nenávidím Tě, nenávidím-
a do třetice
-Já Tě miluji!-