Posel...

Trochu to drncá na mokrém dláždění
S pištěním v uších jdem každý sám spát
Vrzavým kočárem, kdo z nás však ocení
Trochu té muziky co dali nám hrát?

Je těžká a tíživá, do uší tlačí
Jak polštáře z vaty, v nichž uléhám sám
Chce se mi zakřičet co dech by mi stačil
Však šeptem jen posílám svůj přízrak k vám

Ať koukne ti do srdce, najde co cítíš
A přinese nazpátek, pak může dál žít
Jinak se do hlubin mysli mé zřítí
Když nezjistí, jestli dál se mnou chceš být!