Proč mě trápíš osude..

Země studí mě do nohou,
cítím bolest, tlukot srdce
a ránu mám rozdrásanou.

A je zvláštní,
že nemám strach
ale nemám ani sílu
jen padám
k zemi,
padám
na kolena.

Hlavu sklopenou
oči utrpení,
bezmoci a slz.

Hrdlo tak sevřené
chci křičet,
však ani hlásku nevydám.

Odvezli ji,
okradli mé srdce
i když měli právo
a mě nezbylo nic,
jen vzpomínky,
na vznešené tělo,
na hrdost koně.