sebevražda

jako modlidba k bohu který není

marnivá je snaha přežít utrepní

v krvy na zemi rozlité

ty díváš se na zrcadlo rozbité

v němž se ti pohled naskýtá

tam mezi střepi.. stojí tvá duše ubitá

urážky a ponížení lidskosti

sám užíráš se ve své slabosti

břitva do cévy tvé proniká

smysl toho všeho v nicotě ti uniká

v mdlobách kácíš se k zemi

oči upínají se k nebi

brána do pekel se otvírá

tvůj hlas tak prosebně naposledy skomírá

slova díků za vysvobození

z pozemského do peklenhé utrpení

osudu tak zůstává

ta pravda bolavá ...