O přátelství

Nedám se rozpustit tvářemi dlouhých vteřin.
Nenechám si vytrhnout srdce z žil.
Cizím slovům málo věřím.
Jsem vlastní skříně naftalín.

Příteli...věřím ti, tvůj papír je čistý.
Na papír padá však zažloutlé listí,
solné roztoky, nedodržené sliby,
zapomenuté otázky a nedopsané...kdyby

Marnost slzavého údolí,
když jím projdeš nebolí.
Pršelo, a ted je sucho.
Křičel jsi, a ted je ticho.

Na papír čistý spadané listí,
slovem, činem pohledem.
Netrpím úder do čelisti,
ni smích podlý..zarohem.

Šeptám ti..jsem světluška.
Do bříška našíj mi provázek.
Zatáhneš já zasměju se.
Mám tisíc hloupých otázek.

/Ať nikdy nepříjde
vteřina milionu pohledů,
sklopených řas
a suchých polknutí./

Nedotýkej se mého srdce tak blízko,
aby jsi cítil tep mezi svými prsty.
Pár lidí již mi srdce stisklo
odešli, zůstalo potrhané...místy.

Semnou rozběhni se pohledy udivenými,
neboj...nikde tě nenechám.
Rozleť se semmnou místy neznámími,
po tmě Tvou ruku nahmatám.

Příteli...věřím ti...tvůj papír je čistý.