Uprostřed

Spirála času bílá jak heroin
zastaví se v bodě omega
a co dál?
V 5 ráno leštil jsem svou duši
a dostal kýbl sraček
teď je večer a já
na vrcholu psychedelických hor
své duše
zatínám prapor ega
do kovadliny sebeuvědomění.
Sloupl jsem nánosy iluzí
tak jako Warholův žlutý banán
-a nečekaně-
narazil jsem pouze na iluze jiné.

Kdy bude soudný den?
Ptá se pastor Buddy Wikler.
Co si mám vzít na sebe, až přijde?
Ptá se Marylin Monroe.
Kdo to bude režírovat?
Lucas, Spielberg, či Woody Allen?
Ježíš s megafonem, sedíc
v koženém křesle, křičí:
Akce!
Nebeský chór spouští americkou hymnu,
proloženou reklamou
na vložky.
Abrahám se Sárou
koupili si lístky do první řady.
Děkujeme sponzorům,
revizorům
televizorům
čichovým senzorům
a těm správným názorům.
Řekl to Krišna či Budha?
Tarantino má na kahánku,
háže po Kristu pohanku.
Vincent Vega ani Beatrix Kiddo
do scénáře nezapadli.
Skandál horší než chorvatské pivo.
Divadlo pro slepce, potrava pro církve
velké lži po malých lžičkách
přijmout skrz póry televizorů,
zapít sklenkou strachu
a hlavně si koupit velkej popcorn.

Každý den je soudným
život je puzzle s neviditelnými dílky
a výsledek pokaždé vypadá jinak.

Teď už je noc
a my jasněji než kdykoliv předtím
vidíme následující scénu:
z růžového lůna Bohyně vzešel kdysi muž,
který neměl oči, uší, ani ústa
a přece viděl, slyšel a řekl víc než ostatní.
Neměl srdce
a přece miloval tak nezadržitelně a prudce,
jako by to bylo naposled.
Byl jsem to já? Byl jsi to ty?
Víme jen jedno.
Mrtví se nám smějí

Jsi klíčem od dveří mé studené cely.
Cvak...

Vymysleli jsme si vše.
Náboženství, které je největší urážkou Boha a Bohyně.
Peníze, které jsou absurdní symbolikou absurdích symbolů
a dokonale tak symbolizují absurditu životů lidí,
jež se za nimi neustále pachtí.
Vymysleli jsme si smyl života
a soutěže v pojídání hamburgerů
abychom nějak zaplnili prázdný pokoj
v tmavém bytě své duše.
Ve své pýše jsme si nevšimli jedné věci.
Není prázdný, stačí najít vypínač,
rozsvítit světlo
a
pořádně
se
rozhlédnout.