Pražská

Jsi krásná, dívko, dcero Matky země
S tajemnou tváří v davu beze jmen
Líbezné taje kdys skrylo lidské plémě
Do věží města v němž ráno končí den

Jsi jemná touha mé zbolavělé duše
Ty vyléčit znáš rány po mečích
Jež zejí v srdci trudně, prázdně, hluše
Mlčí jak ptáci, zavření do klecí

A přece křičí, jsa rozechvěni vášní
Řvou slova touhy, tak kouzelná, tak zvláštní
Chci uložit se ve tvém náručí

Snad čas mi jednou dopřeje být tvým synem
Plout ve tvých mlhách, opíjet se tvým vínem
Slyšíš to, dívko? Jsem v tvém područí!