Sbohem

Sbohem

Holé stěny prázdný pokoj,
dvě židle a já .
Nechala jsi mě tady sedět ,
proč jsi to jenom udělala chtěl bych vědět.

Proč vzala jsis své věci,
a já sedím tady sám jako v kleci.
Proč roztrhala jsi naše fotky ,
a mě odhodila jako prochozené botky.

Sedím tu sám a svůj stín na stěně pozoruju,
proč se tady trápím a obviňuju?
Proč mám pocit ,že ty teď si s jiným
možná stejně jako ty vinným.

Možná upíjíš víno ze sklenice,
směješ se ale on chce více.
Možná ležíš šťastná jako nikdy předtím ,
byl jsem sobecký teď už to vím.

Myslel jsem ,že jsme dokonalý pár,
krásná žena nablýskané auto cítil jsem se jako král.
Ty vždycky na mě jsi se tak krásně smála ,
proč jsi mi najevo nic nedala?

Přišel jsem dneska domů,
a nemohl jsem uvěřit tomu.
Na jedné ze dvou židlí pár řádek od tebe,
vždycky jsem dělal vše jen pro tebe.

Sbalila jsi vše věci i vzpomínky ,
vázy i sušené kopretinky.
Já teď užírám se vztekem i lítostí,
proč dřív neřekla jsi mi o mé samolibosti.

Tak tedy dobře se měj ,
a lásku neznámého si dopřávej.
Teď napíšu ti já pár řádek pro tebe,
víš lásko asi je čas podívat se do pekla nebo do nebe.

Mněla jsi všechno co mohl jsem ti dát,
a ty mi vyčítáš že mněl jsem tě málo rád.
Byla jsi pro mně modlou i bohyní ,
na světě jsme byli jediní.

Mohla jsi si přát chladné slunce horký led ,
vše dokázal bych pro tebe hned.
Tak teď jsi jdi životem dál,
poznej lásku , ano tu co jsem ti nedal.

Touhle dobou už možná hledám kolem cesty pevné stromy ,
nebyl nikdo jenom my.
Miloval jsem tě a vždy budu
,tak sbohem já už po svých pudu.

Láska byl krásný cit ,
bez kterého nedokážu žít .