Svět dává mi tak mnoho

Svět dává mi tak mnoho a přitom nechci víc,
než vidět oblohu skrz květy slunečnic,
než celý život kráčet listím v ulicích
a rozplynout se ve svých starých denících.

Nač tu lásku, zdraví a hodně financí?
Neumím to vstřebat, topím se bez šancí.
K záchraně se chytám rozjařených vln,
dole mě to táhne jako prázdno tón.

Láska miluje se s prázdnem, kráčí po tichu..
Zachraň mě a hoď mi lano, já nechci žít v přepychu.
Už nechci žádnou lásku, vždyť dost ji v sobě mám,
už mě nudí jak ji pořád odmítám.

Těším se z pouhé rosy. Na co diamanty mít?
Ostatní rádi řeční, já však vyhledávám klid.
Potácím se v záři slunce, nejšťastnější z lidí všech,
ležím v trávě, země mě tak jemně hladí po zádech..

Miluji tenhle život, je plný krásných slov,
můžu klidně umřít - umřu šťastná.
Chci tolik žít a přesto z smrti nemám strach,
protože vím, že má cesta byla krásná.