Na větrném dešti.

Na větrném dešti v domku sivém,
prach jisker slunce tiše zkomírá,
za dubnovým stolem celá v bílém,
stařenka se lokty opírá.

Z omamného dechu v mlze ranní,
ji vycházela ústy sněná tvář,
věštila mi osud vlhkou dlaní,
hýbající vrásky odčítaje snář.

Dívám se do modrých světel zrakům,
jejími veršemi jsem si jist,
do skleněné misky k loji ptákům,
dávám svědomí své křídlům číst.

Za průzračným nebem tma hltaje,
hvězdy světel lžimi uťaty,
stařenka za stolem umíraje,
sněná tvář lepí dech na paty.

Kolikrát prach slunce za mrak skomíralo,
zlatý zvon na štěstí nestačí,
ozvěna dech na strop nadýchalo,
sněnou tvář jsem už nik nespatřil.