Enola Gay and Little Boy

Já s Čangem a s Pepou Zímou
courali jsme Hirošimou
je to třiašedesát let zpět
byl srpen pětačtyřicet.
Na obloze trochu mraků
v raní mlze zbytky noci
navlečenej v manžestráku
mněl jsem divnej pocit
řekl jsem chlapci
jde se zpátky k ubikaci
zapoměl jsem zvednout židli
vtom přiletěli nebem ptáci
s železnými křídly
na padáčku k zemi padá
trup křidýlka lesklá hlava
poznávám ji je to ona
bomba atomová
S ožehnutým obočím
šest rentgenů na uchu
zdrhám během zaječím
vod epicentra výbuchu.
Přes louky řeky lesy holé
přes močály,režná pole
už spocený mám manžestráky
sotva lapu po dechu
šup na japonský rychlý vlaky
směr předměstí Nagasaki
tam u známejch voddechnu.
A tak o vlas zubatý
unikl jsem z lopaty
a jak skončil Čang a Zíma?
prej že Čanga silueta
v Hirošimě je už léta
vtisklá na vozovce
no a Pepík zpívá na Vlachovce.