Setkání

ONA:
Vítám Vás z cest a čekám Pane rozmilý,
s jakou as zprávou přijdete sem za chvíli?
Budeme dál své duše ladit Pane,
a nebo navždy snad jsou struny zpřetrhané?

Vždyť odloučení nebývá vždy k dobru věci
a člověk má dost času přemítat.
Já ale celou dobu doufala jsem přeci,
že při mne chcete dále věrně stát.

Jsem odhodlaná slyšet pravdu do očí
a přijmu každé Vaše rozhodnutí.
Vím, Vaše NE mne vážně zaskočí
a srdce mé zas bude k pronajmutí.

Já doufám však, že tak se nestane,
že srdce mé tu při Vás zůstane ...

Já byla věrná tu, jak jste mi doporučil,
jen snad, že stesk mne po Vás v nocích mučil.

Nikdo mi za víčka svůj pozdrav neposlal
a tak jsem posmutnělá, když už každý spal
zasedla k oknu a při něžném svitu luny
přečetla slova sladká, která napsat umí

jen ruka Vaše v jemné rukavici.
Pak čekala jsem v bledém světle svící,
až posel přijel z rána za svítání,
zda přinese mi další Vaše psaní.

Pojďte a klekněte, já čekám na vyznání.
Teď smíte se zas dvořit svojí Paní.

ON:
Z daleké cesty zpátky k Vám se navracím,
z posledních sil své oči k Vašim obracím.
Jsem k smrti znaven, Paní moje jediná
a u Vás v klíně se tak krásně usíná ...

Chci před Vás pokleknout
a zulíbat Vám střevíce
a loutnou dojemnou
pak v záři svitu měsíce
Vám písní něžnou
toužím duši ladit.
Jste mojí kněžnou,
nemohu Vás zradit.

Jak rád bych s Vámi v lůžku sladce snil,
a s jakou touhou bych Vás v náruč uchopil ...

Nevidím Vás, jen z dáli slyším hlas ...
Teď duši Bohu nechám napospas ...

Chci chvíli spát, jen chvíli sladce spát ...
Jak šťasten jsem, že smím Vás milovat ...