Tajemství v tajemstvích

Jsem herec života a často se přetvařuju.
Stoupá tu teplota o konci hry uvažuju.

Když přijdu do společnosti vše se mi změní.
Na jevišti bláznů jsem do opony zatažení.

Hraju pro ně tragedii s poetickým pojetím.
Pán v druhé řadě pláče to bude asi dojetím.

Nekonečné elegie,v otázkách kličkuju.
Jsem tajemným hercem a hraju i že miluju.

Okenní tabulky jsou lidské touhy.
Za každou rozbitou se splní jeden z tvých snů.
Pro všechny živé se změní čas v šmouhy.
Ale člověk má někdy málo kamenů.

Málo kamenů máš.
Sklo je plamenů zář.
Smutek,průhledný zrcadlo.
Každý hraje svoje divadlo.

Z hlediště na mě opilá žena mává.
Není to nezvyk to se občas hercům stává.

„Výborně blázne pobláznil si mi nevlastní sestru.
Přeji si ať nikdy neujdeš vlastnímu trestu.“

Tajemství v tajemstvích často se skrývá.
Já jsem teď ten co všechny taje mívá.

Odcházím z jeviště odlíčím líčidla.
Sám stávám se bláznem to už není moje hra.

autor:Petr Z