Oprátka duše
Oprátka duše
životní oprátky
přitiskl jsi
k mé duši
Svou vinou
obtáčíš
mé křižovatky,
aby mě
každé rozhodnutí
popelavě bolelo
Ale já Ti přece
dávno odpustila
Nezlob se,
nemůžu žít
věčně
s Tvojí koulí
genodestrukcí
Dovolila jsem
vyšším soudům
rekonstrukci
své duše
V domově těla
má bydlet
jen světlo, víš?
Tak jsem to chtěla
ještě před narozením
Odpusť…
… i sobě …
A už jdi… táto
Komentáře (22)
Komentujících (21)
Doporučit
Tisk
Obdivuji tvoji sílu, když jak píšeš sis vybrala cestu světla...A přesto smířit se s čímkoliv co se týká rodiny je tak těžké...
14.10.2008 21:40:00 | Isobel
Levandulko, taky to tak cítím. Někdy mám pocit, že MUSÍM všechny ty pohromy vydržet právě proto, aby tam na tom druhém břehu byl klid a mír. Máme v rodu dva...*
10.10.2008 08:46:00 | Iva Borecká
Voníš levandulí
jako svítání v Provance
víš tam je nachové nebe
ať pohladí tě křišťálová křídla včel
které právě snídají ten fialkový pel
mávám ti vůní rozbřezků to abys s hlavou vztyčenou
.......... odešel
..krásná báseň...uvízne ve mně dlouho...
09.10.2008 17:13:00 | Noc17
To je jako o mně... můj tatík před deseti lety se zabil... oběsil se.
09.10.2008 16:19:00 | myší královna
těch pár řádků má opravdu sílu ... snad pomohou ... přeji, aby pomohly... k osvobození
08.10.2008 00:23:00 | vapiti
Kristýnko... já to tak musím říct... prý... duše sebevrahů se "pověsí" na někoho blízkého... a chtě nechtě... to nevím... vysává jeho energii... prý... to tak mám...
07.10.2008 20:49:00 | Levandule
"A už jdi...táto..." stejně to takhle nikdy neřeknem ...
07.10.2008 19:36:00 | Zamilovaná do nezamilované doby
Každý je zodpovědný za sebe...i když to druhé potom bolí... Bolavě krásná!
07.10.2008 19:18:00 | labuť