Branou vnímání mezi dvěma údery srdce

Dnes jsem se dostal
přes ten práh
vlastní brány.
Spojení nebe a pekla
za zvuků naprostého ticha
uprostřed meditace
mě rozkouskovalo na
miliardy malých světů,
ze kterých vyrostly
města
hory
a řeky
a pak mi řekli:
Dneska už ne...
A spatřil jsem bílé město
na pokraji pravěkého jezera,
třpytící se božskou září
Neuchopitelného.

Toto se stalo mezi dvěma nádechy.
A v každém mém výdechu byl
celý svět
včetně mě
a příslib Doby snů,
sympatických úředníků
a thajských masáží zdarma.

A každý jeden byl uvnitř mne.
A každá dualita zmizela
v jediném závanu
motýlích křídel.
A čas byl náhle tak
nesmyslný,
jako vánoční nákupy...
Nádech a výdech...
Úder srdce, úder křídel...
Kdo ví, co se mezitím
může stát.