Tati!:-(

Když se odprostím od obsahu, tak je to pěkné, jenom ta ignorance háčků a čárek, i když je vědomá, tak mi nepřišla jako nejvhodnější. Zas na druhou stranu se muselo nad každým slovem dumat, čímž se dostávalo lépe do hlavy a člověk se musel víc soustředit, takže to asi kouzlem nechtěného zafungovalo naprosto elegantně.

16.12.2008 00:20:00 | lexus

Je to moc pěkně napsané..chápu tě, ale nedokážu to uplně posoudit...a je mi to moc líto..tohle si mi klidně mohla říct...děkuji že mi pomáháš...a fakt je to moc pěkné...

15.10.2008 16:50:00 | Janey-y

Díky bohu, že tohle mi muj tatínek nedělá. Mě jen někdy přijde, že ten muj o mě někdy nejeví vůbec zájem, že ho nezajímám:( Moc povedené a od srdíčka. Já bych našim rozvod nikdy neodpustila

13.10.2008 18:43:00 | Mademoiselle S.

Je to hodně silné a upřímné dílko. Nevím, co na to napsaat, kdo nezažije, nepozná, těžko si jen umí představit... člověk zde může jen hádat. Jednou to přebolí...

09.10.2008 07:01:00 | NikitaNikaT.

Já osobně mám velmi milující rodiče a prakticky si nemohu na nic stěžovat. Ač vím, že v každé rodině dojde na kritické situace, kdy se rodiče ke svým dětem zachovají nevhodně a později toho litují. Pochopitelně vzít zpět to nejde a dítě na to jen stěží může zapomenout, pokud se jedná o něco většího. Avšak ty menší hádky jsou jen dočasným pocitem toho, že nás rodiče nemají rádi a jdou proti nám, ač tomu tak ve skutečnosti vůbec není.
Chápu, že tě to asi hodně musí bolet, když ti tvůj otec, pravděpodobně, dával dosti najevo, že jsi k ničemu a snad tě i ponižoval(?) Cítit z toho ta bolest a možná i zklamání ze zklamání jde, to nejde necítit. Však mohu ti jen poradit, abys svému otci dala šanci. Je možné, že tě skutečně miloval a ctil, jako svou dceru, byť ti ublížil slovem - snad v tom nebylo i něco fyzického, věz, že to skutečně mohl dělat pro tvé dobro. Že v tom přec jen zlý úmysl nebyl a on jen toužil po dokonalé dceři, jak si již zmínila. Nesmutni a nezavrhuj ho, zklamání v životě bude ještě hodně a myslím, že nemá cenu trápit se nad věcmi minulosti, poněvadž ty už beztak nezměníš. Zkus se třeba zeptat svého otce, jak tě vidí teď, zda-li mu vadí, že nejsi tou dokonalou dceruškou, kterou si vysnil, či v tobě vidí úžasnou dívku, ač ti třeba k dokonalosti ještě kus schází, což myslím, že každému. Řekni mi, že dokonalostí lidé ničeho nedosáhnou. A ty nesmutni, že jsi ho zklamala, poněvadž dokonalí lidé neexistují, a kdyby přec, tak jsou nudní. Já sama bych tedy rozhodně být dokonalou nechtěla. Jsem ráda za své chyby, špatné vlastnosti či patrné nedostatky, jak vzhledové, tak povahové. Cením si sebe do takové míry, že bych nikdy ani nezauvažovala nad tím, zda-li by se mi líbilo být dokonalou. Nelíbilo. A tobě, stejně tak jako tvému tatínkovi určitě také ne.

Co se tvého díla týče, chápu, žes ze sebe potřebovala dostat ty pocity, které si v sobě zadržovala, a podle mě to není zas tak špatný výsledek. Možná by bylo lepší, kdyby si to zařadila do úvah, poněvadž jako báseň mi to zrovna moc nepříjde, snad by neuškodilo lepší zpracování a úpravy formy, ale jinak skvělé. Myslím, že hlavní úkol - oprostit svou duši od tohoto problému, byl splněn.

08.10.2008 19:35:00 | 0-0

:( je v tom všechno, co cítíš, uplně to z toho vystupuje.. asi je blbost psát tu nějaké dlouhé komentáře a utěšovat tě..
jenom ti chci ale říct, kdybys cokoli potřebovala, kdykoli napiš, budu se snažit pro tebe udělat vše, co je v mých silách ;)

08.10.2008 18:54:00 | Emily Winnacott