S podzimem

Procházela regály a s každým svazkem
se tak trochu poměřovala
poznávajíc, že ani jednomu
nesahá po kotníky.
Radši si vypůjčila Mallarmého
čekala,
jestli ji to změní život
nebo aspoň zkrátí čas,
co trávila na zastávkách,
už dávno se tam nesmí kouřit.

Každý den se smála na Alenku za mříží
nevěděla, zda-li je vně či uvnitř.
Chtěla být účastí špionáže,
pak by obhájila proč tajně
počítá všechny řasy.

Hledala dokonalost,
ale mnohem spíš jí učaroval Kerouac,
kterému to tak hladce plynulo
ač život je kostrbatý.

Náš svět je prý omezený naší slovní zásobou
ta její se teď skládala z jediného jména
to ale nevadilo,
naopak to bouralo všechny hranice,
když šla nocí měla lehký krok,
uživala si podzim,
usmívala se na revizory,
každá fronta
pro ni byla dobrodružstvím
a z okna volala:

"Kaštany jsou od té námahy už celé pomuchlané"