Poslední rozloučení

Šedivý nádech zastoupen v řádku let,
moudrost zim na jedinečnou tvář Tvou ti slét,
úsměv blaženosti z okamžiku společných
v obětí či snad pohlazení,
když tak rád smával ses se mnou.
Jako léto přechází v podzim,
jako noc co pouští dotyky nadcházejícího dne,
Tys pro mě to co nelze říct pouze jediným slovem.

Tak jako prve, když jsi mě uviděl,
Tak jako prve, když si mě uslyšel.

Z náznaku "dědeček" pyšný vlastního úspěchu,
tak jako léta ve stínu Tvého útěchu.
Teskně a vroucně tony mého hlasu,
co vždy obdivovalo Tvého rošťáckého jasu.
Zní v dálkách, pro mě ukrytých,
kráse Tvého hlasu,
něžnost obětí pro svojí princeznu
a rozjařených oček,
při každé chybičce mé životní úlohy.

Sám spíš se svým snem...