Živote
Živote
v houbce duše
říkám si potichu a suše
Živote hraj si semnou
ale už jemně a nežně
já tvrdé hry mám už dost
Zlomil jsi mi již nejednu
mojí tvrdou kost...
Zlomil jsi mi párkrát i moje srdce...
Naposled
to bylo hned
Jen jedno dlouhé křupnutí
a moje velké leknutí
Teď srdce se pomaličku celí,
snad bude brzy celý...
Tak živote buď na mě už hodný
...já zlobit nebudu...
...To slibuju...
říkám si potichu a suše
Živote hraj si semnou
ale už jemně a nežně
já tvrdé hry mám už dost
Zlomil jsi mi již nejednu
mojí tvrdou kost...
Zlomil jsi mi párkrát i moje srdce...
Naposled
to bylo hned
Jen jedno dlouhé křupnutí
a moje velké leknutí
Teď srdce se pomaličku celí,
snad bude brzy celý...
Tak živote buď na mě už hodný
...já zlobit nebudu...
...To slibuju...
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskKomentáře
Bolavé dílko, smutné... tedy pro mne. Ale někdy si řékám, jestlik opravdu je to tím, že zlobíme, když víme, že nezlobíme... bo spíš jen hledáme důvod, proč to nende...
17.10.2008 08:19:00 | NikitaNikaT.
promiň - ale báseň mi evokuje otázky:
Co pak si vážně myslíš, že když nebudeš zlobit, tak bude všechno OK?
Co pak si o sobě myslíš, že si doteď zlobila?
16.10.2008 18:44:00 | Romana Šamanka Ladyloba