Balada o něčím životě

Život se mi třepotal v síti
jak muška chycená na stříbřitých
kapkách jedu
ďáblovy pavučiny.
Jen se zmítej, ty parchante,
stejně z toho nevyvázneš
živej.
Jen se zmítej,
v záchvatech jasných chvilek
sebekanibalismu,
jak přestárlá tanečnice
s nervovým tikem.

Slávu všem padlým lidem
mám hned tady na
dlani,
pozor, ať se nerozsype,
co by řekli potkani.
Pozor,
je to tady a teď,
pozor,
vše co máme
kal,
špína
a šeď.
Z vašich životů
uválím kuličku
na sněhuláka...
sněží?
Sám Děda mráz
-se sekáčkem na maso
kolem běží.

A zcela jiný
bez nenávisti
bez bolesti
bez kalhot
a bezstarostně
bez neviny
bude nakonec
uzavřen kruh
na vrcholu trojúhelníka.
Tudy v sirných sprškách
...slyším, jak poezie
uniká.