O smutku..

Nechci se už omlouvat..
Ty přece nejlíp víš co cítím.
Oba si teď přejem před světem schovat.
Oba si přejem být co nejlépe skrytí.
Vždyť nakonec zbyl jen smutek..
A vzpomínky? Spláchne je čas:-(
Nejraději bych(jako už tolikrát) utek,
ale nemůžu znovu, nejde to zas..
Přece nezůstane jen bolest, nebo ano?
Prožil jsem s tebou nádhernou dobu..
Prostě to mělo skončit, asi bylo tak psáno.
Ale dal bych cokoli aby bylo to znovu.
Nechci to přijmout.Pořád s tím bojuji.
Ale vím že prohraji a tak už začínám chápat.
A vím že ty jsi silná žena co se nebojí
tak nenech slzy své kapat..
Vina bude navždy v mé duši sídlit..
ale třeba mi jednou odpustíš-já doufám..
Přál bych si abych tě mohl nějak uklidnit,
ale nejsem si jist zda každý nezůstanem na světě sám...