Dialog

Kreslíme si čáru života
špejlí namočenou do
moče kazatele.
Toužíme si přimíchat
víc barev, ale nejde to.
Stromy mi dnes ráno
vyprávěly
o spoustě listí
a animovaných snech.
Včera v noci, když jsi
byla sama ve svém pokoji,
bylo jich tam tolik
a všichni se dívali na tebe.
A ani já už tady
nejsem v bezpečí.

Černé duše táhnou
na bál
a Jeho smrt se blíží.
Nikdo si už není jistý,
na cestách podél měst.
Utekl jsem tak daleko,
ale stále při vědomí
že sám se chytím za rameno
a vsadím do želez.
Na dně studen
i v hořkých lázních
milenci a milenky
budou dnes naříkat
nad Její ztrátou.

Vytáhl jsem ze země
svoje vlastní já
i s kořeny a listy
bylo trochu zelený
a nevrlý,
jak jsem ho vytahoval
na sluneční světlo.
A hrozně křičelo.
Nicméně...
Nic tě neochrání
před zahradníma nůžkama.