Dnes už můžeme zemřít, co říkáš?

a přišel čas kdy kov je bělejší
nežli slunce

skrývám tvůj dech v PET lahvích
/vždy při sobě/
to abych tě mohla obejmout
kdykoliv chci
a vznášet se na nereálných křídlech
dokonalé lásky

„tak moc bych chtěla, aby jsi mě viděl
když sním s otevřenýma očima
o tom
že ty se díváš a já si připadám
tak nekonečně krásná“

bum tarata, bum bum bum

...do toho mi nic není, tenhle rytmus nestíhám
nechci abys měl ruce přes moje tělo
je to jen má malá soukromá melodie

ubližuj mi...
potřebuji tě cítit okolo boků
ubliž mi...
dej mi důvod nenávidět tu bolest
a milovat tě o to víc
zaryj mi nehty do kůže
nakresli do ní notovou osnovu
a já houslovým klíčem zamknu si ústa
a budu se tě bát...

°
ze špičky Eiffelovy věže
vylétá hejno motýlů
s krajkovanou šálkou
to Martin splašil svoje koně
a další zima už je na cestách...

mám spousty obrázků v hlavě
mé leporelo z dětských let
-dešťové kapky ve flašce rumu
dělají kola a Velký vůz opustil oblohu
to aby Malého prince
dovezl zpátky ke hvězdám...

a pan Exupéry zapíjí žal.