křídla
křídla
.
naděje svazuje
svoboda je definitivní
když teď nic nevím, říkám si
že se možná jednou vrátíš
trápím se
bolí to
a nemůžu ani tam, ani zpátky
až se jednou dozvím
že se už nevrátíš
budu se trápit
bude to bolet
ale pak mi narostou křídla...
.
.
Komentáře (21)
Komentujících (18)
Doporučit
Tisk
Každá bolest se musí odtrpět,je to tak na světě zařízeno,jinak se ji nezbavíš...a křídla nenarostou.Narostou-každá bolest jednou přebolí.I to je na světě zařízeno.A ty už je dávno máš.Nenecháš se zlomit.
12.11.2008 07:42:00 | pejrak
Nebudu to rozebírat, vyjádřila jsi přesně moje pocity a mě nezbývá, než souhlasit.
Díky ST!
02.11.2008 19:21:00 | jita.1965
A znovu se snad rozletíš, hledat nové štěstí, či přístřeší... ST! za obsah. Bolavý, ale pěkně napsáno.
01.11.2008 22:21:00 | NikitaNikaT.
Hanelko je to napsané jemně hezky,tak jak to ženy cítí-a někteří muži jsou k tomuto cítění trochu pomaleji chápající.Líbila se,není odevzdaná a to je na ni hezké!:o))
31.10.2008 22:44:00 | střelkyně1
Táák! Teď vůbec nevím, co jsem chtěla říct. Aťan mě naprosto rozhodil zklidněním se u tchyně.
31.10.2008 19:23:00 | Iva Borecká
:-))) ...tak mně drž palce, jdu tchýni spravovat střechu a v životě jsem to nedělal...
31.10.2008 15:23:00 | Aťan
Aťane, já se nenaprdla ani tebe neodprdla - a v podstatě ani nevím jak bych to podnikla :oD
já se jen snažila ti přiblížit "proč" nebo co vlastně - a za sebe :o)
a ode mne se jet uklidňovat ke tchýni - to je dobrá vizitka pro tchýni, horší pro mne :oD
31.10.2008 14:29:00 | hanele m.
Doňo, máš to marný, já tě mám stejně rád, i když mi někdy huba necitelně ujede. Nějak na mne dopadla tíha epidemie rozesmutnělých autorek, které tady řeší jen sebe. Kromě tebe to odprdla i saddová, která mi taky umyla hlavu. :-)) Jdu se přes víkend zklidnit ke tchýni na Vysočinu...
31.10.2008 14:25:00 | Aťan
Tygropes trefil podstatu... ostatním děkuju za empatie a povzbuzení... a pro Aťana:
sou situace nad kerýma nemá člověk kontrolu a na něž nemá sebemenší vliv...
nebaví mě truchlit a smutnit ale dyž to zapíšu, jako by toho ve mně ubylo... a pak su reálně veselá a neotravná :o)
esi mi čtenář mý slova věří nebo ne, je jen na něm - záleží na spoustě věcí jak kdo určitý "dílo" (obal i obsah) přijme... tohle je už starší věc ale neznamená to že bych včil něco takovýho necítila - jen bych to dnes asi sepsala jinak, dyby mi to psalo :o)
to za mne - ostatní autorky ať se obhajují samy :o)
31.10.2008 13:32:00 | hanele m.
Teď ale nastává moment, kdy mi nedá se nezeptat: nejsou lepší křídla vyrostlá z radosti, než z bolesti? Poslední dobou si na Literu hodně autorek smutně libuje v tom (možná fiktivně), že jsou nuceně volné a svobodné, "hurá, začnu od nuly" - trochu jim nevěřím...
31.10.2008 10:26:00 | Aťan
to je zvláštníá.já tak dlouho nekomentoval někoho mi cizího.) no a jsem překvapen.teď budu trochu drzý, ale ten styl, to je jako bych to psal já.anebo jsem vypil moc vody.
31.10.2008 00:50:00 | neurobeat
Je to tak, jistota dává možnost se s bolestí vyrovnat a začít jinak, ale marné čekání na návraty člověka ubíjí.
30.10.2008 23:00:00 | Tygropes