Včera, dnes, zítra

Dneska byla mlha.
A skrz tu mlhu prosvítal měsíc.
A vítr tou mlhou vlnil,
a všude byl klid.
Četla jsem si z malé knihy.
Do té knihy jsem si zapsala básně.
Přeháním to s absolutním rýmem,
ale vždyť to jde tak krásně, tak krásně.

Včera padaly hvězdy.
Když ne v tom našem tak v jiných vesmírech.
A náš vesmír se podobá koláči,
který jsme nejspíše nechali ztvrdnout.
Četla jsem si z malé knihy.
Do té knihy někdo zapsal všechny koledy.
Přeháním to se sentimentem,
ale nikdo neví, jestli padám naposledy.

Zítra se zrodí bohové.
Od začátku o nich budeš vědět.
Od začátku seskupí se davy,
aby hledali na nebi komety.
Četla jsem si z malé knihy.
Do té knihy někdo vepsal krátkou báseň.
Tísnila se na poslední řádce,
jako by i slova mohla cítit tíseň.

Včera padaly hvězdy.
Dneska byla mlha.
Zítra se zrodí bohové.